VEVEŘÁCKÁ KRONIKA KATEŘINY SOUKUPOVÉ

"V nejlepších tradicích zvířecích knih Geralda Durrella zachycuje Kateřina Soukupová v knize Veveřácká kronika sedmileté každodenní pozorování divoké veverky Pinky, která se usídlila v těsné blízkosti samoty, kde autorka žije a pracuje. Intimní, zasvěcený a především čtivě napsaný pohled do soukromého života divoké veverky nabízí řadu pozoruhodných detailů i zcela raritních pozorování. Součástí knihy je i bohatá fotografická dokumentace včetně několik desítek barevných snímků.

Kniha Veveřácká kronika vyšla pod dívčím jménem autorky (Mojžíšová) poprvé v roce 2005, tehdy v kratší verzi, popisující první tři roky života veverky Pinky. Druhé vydání není pouhým dotiskem beznadějně rozebrané knihy, ale její podstatně doplněnou a zrevidovanou definitivní verzí, pokrývající celý hrdinčin sedmiletý život."

/z anotace na obálce knihy/

 

VEVEŘÁCKÁ KRONIKA: ROMÁN O VEVERCE

"Na pultech knihkupectví najdete stovky knih o přírodě. Mnohé z nich, ne-li většina, opisují jedna z druhé a nepřinášejí nic moc nového. Jen pár autorů si dá práci a přijde s něčím novým, neotřelým, natožpak s vlastními zážitky. Veveřácká kronika Kateřiny Mojžíšové (dnes Soukupové) takovou světlou výjimkou byla. Téměř třistastránková knížka popisuje tříleté pozorování divoké veverky Pinky, žijící v okolí samoty uprostřed kulturní krajiny středních Čech, dnes úspěšné veverčí záchranné stanice. Abyste se ale nemýlili, nejde o nějaké plytké sentimentální povídání o veverkách, právě naopak. Autorce se podařilo proniknout do soukromí těchto sympatických tvorů a doslova ´odhalit´ nejedno tajemství z jejich života. Totéž platí i pro fotografie, které text doprovázejí. To však samo o sobě dobrou knížku ještě nedělá, jedinečnost jí dodává až autorčina schopnost psát o tom, co viděla, nejen zasvěceně, ale především čtivě. A tak s trochou nadsázky lze Veveřáckou kroniku opravdu nazvat románem o veverce, který přečtete jedním dechem. Ostatně vyprodané první vydání (2005) je toho nejlepším důkazem a nezbývá než se těšit, že druhá, hodně rozšířená verze z roku 2012 bude pro nás čtenáře stejným požitkem."

/Miloš Anděra, Národní muzeum, Praha/

 

VEVEŘÁCKÁ KRONIKA: KNÍŽKA DO NEPOHODY

"V dnešní době se na knižním trhu vidí málo tak milých věcí, jako je Veveřácká kronika. Je to knížka do nepohody, je to knížka, kterou budete číst vícekrát, a opakovaně tak prožívat příhody jedné ´obyčejné´ divoké veverky, jejíž život (a život veverek jako takových) se vám bude zdát naprosto neobyčejný."

/Tomáš Kaplan Fojtík/

 

S VEVERKAMI DO POSTELE

"Přemýšlím, nakolik je moje potěšení z čtení tohoto příběhu dáno samotnou kvalitou knihy a jaký podíl na tom má můj vlastní celoživotní zájem o přírodu. Může příběh oslovit někoho, kdo tento vyhraněný zájem nemá? Domnívám se, že ano. Jistě to není čtení pro technicky založené lidi, pro které příroda začíná až pečeným kuřetem u nedělního oběda. Dokážu si však Veveřáckou kroniku představit jako přirozené pokračování dětské četby navazující na pohádky o zvířátkách. Děti by to mělo zaujmout stejně, jako proslulé zvířecí večerníčky o vydrách, liškách nebo medvíďatech, či před lety slavné příběhy Stevensonovy či Setonovy. Kniha má i další velmi důležitý aspekt. Je výchovná v tom nejlepším smyslu slova. Ukazuje způsob, jak přírodu poznávat, chápat, jak s ní zkrátka žít. Ukazuje, jakým obohacením může být. Často stačí málo, jenom dát životu šanci."

/Dagmar Ruščáková, Zvířetník/

 

DRŽÍM PALCE

"První Veveřácká kronika byla jedna z nejhezčích knížek o zvířatech, kterou jsem kdy četl. A to jsem jich četl opravdu dost. Jsem si jist, že nové vydání bude ještě lepší. Držím palce, ať si ho najde co nejvíce čtenářů, protože co čtenář, to nový ochránce veverek."

/Petr Dobrý, Zelená domácnost/

 

NAVRCHOLU.cz

KNIHA "VEVEŘÁCKÁ KRONIKA"

O KNIZE VEVEŘÁCKÁ KRONIKA A JAK SI JI OBJEDNAT

Kateřina Soukupová zaznamenala v knize Veveřácká kronika celý život divoké veverky Pinky, která se usídlila v akátovém lese sousedícím se samotou, kde autorka žije. Po prvních náhodných pozorováních autorka pro veverku na zahradě postupně vybudovala systém vzdušných visutých mostů, krmítek a budek, a díky tomu mohla pozorovat, fotografovat a poté v knize zaznamenat řadu zcela unikátních pozorování, jako je například veverčí porod, přenášení slepých mláďat mezi jednotlivými hnízdy, první krůčky mláďat po opuštění rodného hnízda či zajímavé peripetie veverčích rodičovských i "manželských" vztahů. Raritnost knihy spočívá nejen v nevídané délce šestiletého každodenního pozorování divokého tvora v jeho přirozeném prostředí, ale i ve čtivém podání, o čemž svědčí jak recenze (viz výběr ve sloupku vlevo), tak řada nadšených čtenářských ohlasů (naleznete je v diskuzním fóru níže).

Obálka knihy Veveřácká kronikaPo rozebraném prvním vydání z roku 2005 (mělo 288 stran) si lze nyní Veveřáckou kroniku koupit ve druhém, doplněném vydání dvojnásobného rozsahu z prosince 2012 (čím se od sebe obě vydání liší je vysvětleno ve sloupci vpravo).

Veveřácká kronika v pevné vazbě klasického knižního formátu A5 má 528 stran, z toho je 32 stran na křídovém papíře s více než padesáti barevnými fotografiemi. Dalších téměř 100 černobílých snímků pak ilustruje vyprávění přímo uvnitř jednotlivých kapitol.

JAK SI KNIHU OBJEDNAT?

Knížka stojí 400 korun, poštovné i balné je zdarma.

Objednávku provedete vyplněním formuláře dole a poté kliknutím na odkaz "odeslat objednávku".

Před odesláním prosím důkladně zkontrolujte, zda jste vyplnili přesně svou emailovou adresu, na kterou vás budeme kontaktovat.

Nejpozději do 24 hodin od odeslání objednávky vám mailem potvrdíme její příjem a současně sdělíme, kdy bude knížka odeslána a jakými možnými způsoby ji můžete uhradit (vyberete si poté ten, který vám bude nejvíce vyhovovat).

ZÁVĚREČNÉ UPOZORNĚNÍ

Kateřina a Petr Soukupovi vydali Veveřáckou kroniku vlastním nákladem a veškerý výtěžek z prodeje - stejně jako v případě vyprodaného prvního vydání - použijí jako jeden ze zdrojů financování provozu jejich rodinné Záchranné stanice pro veverky Pinky (pojmenovaná je podle hrdinky Veveřácké kroniky).

Chcete-li je v jejich práci podpořit, naleznete všechny potřebné informace na webu:www.veveratka.cz

Pomůžete jim i každým zakoupeným výtiskem Veveřácké kroniky. Pokud se vám tedy tato kniha líbila, můžete si objednat další exempláře a použít je jako dárek svým přátelům či známým.

Je-li to ve vašich silách, můžete Veveřáckou kroniku jakkoliv propagovat, třeba i jen tím, že se o zážitek z její četby podělíte v anonymním diskuzním fóru níže.

Objednávka knihy Veveřácká kronika

(POZOR! Je nutné vyplnit VŠECHNY rubriky, nezapomeňte na svůj e-mail, na který budete do 24 hodin kontaktováni.)

Jméno a příjmení
Ulice a číslo popisné
Město (obec)
PSČ
E-mail
Počet objednaných knih Veveřácká kronika
Poznámka (není nutno vyplňovat)
 
Tuto položku ponechte prázdnou!

Podělte se o své názory na knihu s ostatními

Pouze pro administrátora

Smazat nebo editovat příspěvek!

Drazí přátelé, drahá paní Kateřino,
po čtyři večery mne provázely dojemné příběhy a nádherné fotografie veverky Pinky. Čtu jen po večerech a nocích, kdy je v domě klid, práce je hotová a je čas k odpočinku. Knihu jsem hltal a snad bych ji přečetl i jedním dechem, tak napínavý je příběh Pinky. Ovšem únava mě přemáhala a tak jsem usínal s Pinky, resp. s jejími příhodami, na hrudi.
Veverky jsem vždy rád pozoroval, bohužel v poslední době, ač bydlím na okraji hustých lesů, je vídám dost málo. Snad se odstěhovaly dál do lesa, protože okolí už pro ně asi není tak klidné jako dřív, neboť si zvykli lidé z nedalekého městečka chodit venčit psy právě sem, do okolí našeho domu a na pokraj lesa. V čemž jim je nemožné bránit, protože cesta do lesa je veřejná, stejně jako celé lesy... Každopádně, co Vám chci říct, nikdy mne nenapadlo, že tito malí tvorečkové, veverky, mají tak rozmanitý život, jak jste jej, paní Kateřino vypozorovala a popsala. Nikdy mne nenapadlo, a vlastně ani nevím proč, zřejmě jsem se tím nikdy nezabýval, že i veverky vydávají nějaké zvuky. Díky Vám jsem se dozvěděl věci, o kterých jsem neměl ani potuchy. Jako například to, kolik jedna drobná veverka může vychovat za svůj, z našeho pohledu krátký život, malých veverčátek. Nebo jejich vynalézavost, dobrosrdečnost, ale i nekompromisnost, a dalo by se i říci smysl pro povinnost, ale třeba i dobrodružství.
Myslím, že to, že Pinky přišla k Vám na zahradu, že to, podle mne, nebyla náhoda. Prozřetelnost věděla, že máte tyto tvorečky v oblibě, a tak Vám \"naservírovala\" Pinky. Abyste mohla vidět její úžasný a chvílemi až skoro záhadný život. Děkuji Vám, že jste se s námi o tyto zázraky přírody podělila a tak nádherně, dojemně je zapsala.
Musím říct, že první tři večery, kdy jsem se do příběhu začetl, byly plné radosti a těšení, co se bude dít. Ale poslední večer byl, bohužel, a vlastně jsem to i s těžkým srdcem očekával, smutný. Nejen proto, že kniha se chýlila ke svému konci. Ale i proto, že jsem tušil, že potom už Pinky nebude... Je mi smutno, když si pomyslím, že jste ji vlastně ani nemohli pohřbít a rozloučit se s ní... Ale také myslím, že kdyby Pinky mohla, přišla by k Vám, přišla by se rozloučit. Přišla by poděkovat. Za všechno. Za to, že jste jí pomáhali. Za to, že jste jí vystavěli úžasnou dálnici mezi stromy. Za to, že jste jí dodávali oříšky a všechny další dobroty (mimochodem, nikdy by mě nenapadlo, že Pinky bude tolik chutnat meloun, ale odhadla jste to správně a Pinky Vám za to byla vděčná). Za to, že jste jí nikdy neublížili, ale naopak jste ji bránili. Pinky by Vám prostě přišla poděkovat a říct, že už ví, že se zanedlouho rozloučíte, ale že na Vás nikdy nezapomene. Myslím si to, protože mám podobné zkušenosti, i když ne s veverkami. Zvířátka to nějak vycítí. Podobně jako vycítí, když má přijít vichřice nebo nějaká jiná přírodní pohroma. A souzním s Vámi i o příchodu Hnědáka a odvedení dvojčat. Nevím sice, jak to funguje, ale jsem přesvědčen, že byl s Pinky v neustálém spojení. A tak věděl, že nemůže nechat dvojčata bez maminky o samotě, ale musí jim pomoci. A odvedl je tam, kde v té době žil on, a kde se o ně jistě dobře postaral.
Chápu, že nezapomenete. Protože Pinky byla jedinečná. A žádná jiná veverka ji nenahradí. Rozumím tomu a chápu. Protože na to se prostě nezapomíná. Čas sice žal a bolest otupí, ale člověk nikdy nezapomene. Kudy Pinky chodila, kde vyvedla mláďata, kudy je vodila, kde se vyhřívala na sluníčku, kam si schovávala oříšky, jak vymyslela kam uschovat suchý chléb... To všechno jsou vzpomínky, které si člověk uloží do paměti a stačí, aby se, třeba i náhodně, do těch míst zahleděl, a vybaví se mu vzpomínka. Je to sice smutné, ale zároveň krásné. Protože jsou to jen Vaše vzpomínky. Je to jen mezi Vámi a Pinky. Vím, už je to přeci jen dost dlouho (a já se ke knize dřív nedostal, což také není samosebou...), ale z vlastní zkušenosti vím, že na to se nezapomíná...
Pinky Vás naučila, jak s těmito tvorečky žít, jak s nimi spolupracovat, co si můžete ještě dovolit a co už je tzv. za hranou, Pinky Vás naučila, jak veverkám pomáhat a chránit je... A to je obrovský dar!
Těší mne, že jsem díky Vám a Vaším prostřednictvím mohl poznat život těchto krásných a úžasných obyvatelů lesa. A jsem opravdu hrozně moc a neskonale vděčný za takové lidi. Jste jedni z mála, kterým není život divokých zvířat lhostejný a pomáháte jim. Za to Vám patří neskonalý dík!
Děkuji Vám! A přeji hodně radosti!
S úctou a dojetím
Zdeněk Podhora, Hluboká nad Vltavou

» pouze zalogovat
» editovat
» smazat
Přístupové jméno:
Heslo:

JAK SE OD SEBE LIŠÍ 1. a 2. VYDÁNÍ VEVEŘÁCKÉ KRONIKY Z LET 2005 a 2012?

Knížka Veveřácká kronika vyšla poprvé na jaře roku 2005, kdy bylo její hrdince, divoké veverce Pinky, pět let. Zachyceny v ní byly osudy Pinky od ledna 2002 do podzimu 2004, tedy necelé tři roky z jejího pohnutého života.

Po vyprodání Veveřácké kroniky jsme stáli před rozhodnutím, jak se "vypořádat" s podobou druhého vydání. V mezidobí totiž autorka dopsala stejně dlouhé pokračování (jakousi "Veveřáckou kroniku 2"), zachycující osudy Pinky v dalších letech po těch popsaných v původní knize. Původně zvažovaná varianta dotisku původní Veveřácké kroniky a souběžného vydání pokračování v samostatné knize se ukázala být komplikovaná výrobně i finančně, a tak jsme se nakonec rozhodli pro řešení, které je trochu zvláštní, ale z pohledu čtenáře nejkomfortnější. Tedy nedotiskovat původní knihu, ani samostatně nepublikovat její druhou část, ale vydat Veveřáckou kroniku v nové, definitivní podobě, zahrnující jak starší text, tak jeho nově dopsané pokračování. Tato varianta nám též dala možnost vrátit se s osmiletým odstupem k textu "první" Veveřácké kroniky, důkladně ho zrevidovat, opravit některé nepřesnosti a též ho plynule "propojit" s novými kapitolami.

Obdobnými změnami prošly i obrazové přílohy. Drtivá většina barevných i černobílých fotografií je v knize z roku 2012 publikována poprvé, protože jde o snímky vzniklé až v letech po prvním vydání Veveřácké kroniky. Za jakýsi "sběratelský bonus" tak mohou majitelé prvního vydání považovat fakt, že většina fotografií z něj nebyla do druhého převzata a jsou tedy k vidění jen ve verzi z roku 2005.

Aby zmatků nebylo dost, autorka Veveřácké kroniky se krátce po jejím prvním vydání vdala a změnila příjmení. První vydání knihy tak vyšlo pod jménem Kateřina Mojžíšová, zatímco druhé je podepsáno Kateřinou Soukupovou.

A na závěr důležité doporučení pro ty, kdo vlastní první vydání Veveřácké kroniky z roku 2005. Jak je uvedeno výše, původní text byl nově zredigován a na řadě míst výrazně upraven, takže rozhodně nezačínejte knihu číst až od poloviny (od nově dopsaných kapitol), ale přečtěte si ji celou od začátku.